Film, fotografie, malba. Vachek režie, Slach kamera. Vernisáž výstavy 10. 4. v 15 hod.

KAREL A KAREL: FILM – FOTO – OBRAZY

Výstava KAREL A KAREL: FILM – FOTO – OBRAZY zpřítomňuje celoživotní tvůrčí i přátelský tandem kameramana a fotografa Karla Slacha (17. 12. 1940, Tábor) s režisérem, filozofem, básníkem a výtvarníkem Karlem Vachkem ((1940, Tišnov – †2020, Praha). Oba aktéři k sobě jako magnet přitahují neobyčejné a výjimečné bytosti, neopakovatelné lidské situace, stavy a nálady „tam, kde vnitřní smích rozpouští počátky a konce a kde občas zahlédneme podstatu“. Režisérská a tvůrčí dikce Karla Vachka spolu s kamerovým obrazem Karla Slacha se vztahují k situacím, vztahům, emocím, jež jsou splétány do organické linky současného vizuálního dokumentu o člověku. Oba v něm oslavují velkorysost, laskavost, smysl pro humor, schopnost sebeironie a zároveň nekompromisně pohrdají podlostí, scestností a selháváním v základních lidských principech. Podstata vyvolává otázky o naší reálné existenci. Čím více se do jejich obrazů noříme, tím hlouběji se dostavuje vnitřní smích, potlačující vlastní ego. Proto „učiň vše pro to, aby ses mohl smát vnitřním smíchem“ (Karel Vachek, 1988). Výstava nabídne i pohled na divadelní fotografii Karla Slacha (*1940) z období od sedmdesátých do devadesátých let, když byl Karel Slach úzce spjat s brněnským Divadlem na Provázku, ale i fotografickou fixaci jeho cest krajinou Vysočiny. Jde o obrazy výřezů času, proměňující každoroční střídání čtvero ročních období v předmětnou minulost v řetězci vztahů a rozmarů bytí.

Kameraman, režisér, scénárista i fotograf Karel Slach je nepřehlédnutelným živlem ve vodách české filmové dokumentaristiky. Prošel fotografickou školou v Táboře, na kterou navázal studiem kamery na pražské FAMU (1961−1965). Vlastní kameramanskou dráhu odstartoval Karel Slach se slovenskými režiséry Dušanem Hanákem (filmy Zimoviště cirkusů, 1963; Artisti, 1965; Učenie, 1965), Dušanem Trančíkem (Šibenica, 1969) nebo s Petrem Ruttnerem (Třináct minut, 1964) a především s Karlem Vachkem (Komunismus a síť aneb Konec zastupitelské demokracie, 2019; Tmář a jeho rod, 2011; Bohemia docta aneb labyrint světa a lusthauz srdce, 2000; Co dělat?, 1996 a další. Sám Slach coby režisér, scenárista a kameraman natočil s Milanem Lasicou, Júliem Satinským a Zorou Kolínskou satirický snímek Interview v metelici (1969) coby reakci na srpnovou okupaci v roce 1968. Karel Slach je držitelem řady významných ocenění za kameramanský přínos, viz ceny Českého filmového a televizního svazu Pierot (1994) nebo cena Andreje Nikolaje Stankoviče za celoživotní tvůrčí přínos (2015).

Karel Vachek (*1940, Tišnov – †2020, Praha) byl výjimečný režisér, pedagog, filozof, myslitel, básník, výtvarník. V letech 1958–1963 vystudoval režii hraného filmu na FAMU pod vedením Elmara Klose. Absolvoval filmem Moravská Hellas, jež byl po svém vzniku tehdejším prezidentem Antonínem Novotným zakázán. Do distribuce byl uvolněn až v roce 1968. V roce 1968 Vachek natočil svůj zásadní film o prezidentských volbách Spřízněni volbou. Snímek získal Velkou cenu na Mezinárodním filmovém festivalu dokumentárních filmů v Karlových Varech a dvě hlavní ceny na mezinárodním filmovém festivalu v Oberhausenu v roce 1969. Období normalizace představovalo pro Vachka zákaz filmové tvorby. Byl propuštěn z Krátkého filmu a živil se dělnickými profesemi. V roce 1979 odešel do exilu do Francie a posléze do USA. Z důvodu nemoci manželky se v roce 1984 vrátili zpět do ČSSR. K filmu se znovu dostal až po sametové revoluci. Od roku 1990 začal natáčet své dlouhometrážní esejistické opusy počínaje tetralogií Malý Kapitalista a konče filmem Komunismus a síť aneb Konec zastupitelské demokracie (2019). Od roku 1994

Vachek působil na katedře dokumentaristiky na FAMU a významně ovlivnil celou řadu současných úspěšných filmových tvůrců. V roce 2004 publikoval knihu Teorie hmoty.