Francie / 2018 / 95 min. / režie Gaspar Noe

Poslední noc v chatě uprostřed lesů, zima 1996. Třicítce tanečníků a tanečnic končí intenzivní trénink na turné v USA, zbývá už jen závěrečná party. Na vinylech Daft Punk nebo Aphex Twin. A k tomu jedna velká nádoba sangrie, která na chvilku zmizela z očí… Drogový muzikál či taneční horor Climax získal v Cannes pověst nejlepšího snímku režiséra Gaspara Noeho, zvítězil v sekci Quinzaine des Réalisateurs a stal se jedním z největších překvapení celého festivalu. Zrození a smrt jsou mimořádné zážitky. Život je pomíjivé potěšení.

Proč tento film:

„Nevzpomínám si, že by mě nějaký film tak pevně popadl, třásl se mnou, rozhoupal mi zemi pod nohama a hodinu a půl fyzicky útočil na všechny moje smysly a pudy. Popravdě řečeno jsem netušil, že je něco takového v rámci filmu vůbec možné. Zvědavost, strach, hudbu, extázi, touhu, sex, bolest, zábavu, tanec, lásku, smrt, to všechno mi divočák Gaspar Noe poslal rovnou do žíly. Tou potentní směsí nezaskočil jenom mě, ale i většinu filmového světa. Vždyť ještě v zimě neměl ani minutu. Neměl ani scénář. Pak se zavřel na dva týdny do opuštěné chaty s partou nejlepších tanečníků, které našel v ulicích a klubech Paříže či New Yorku. A den před projekcí v Cannes dostříhal film, který všem vytřel zrak. Rychle se to rozkřiklo a na druhou projekci se stály stametrové fronty. Ti, co už film viděli, hledali slova, jak tento nevšední zážitek popsat. Horor, taneční video nebo špatný trip? Sám nevím, ale má to sílu, která zamává s každým. Je to CLIMAX.“Jan Noháč, Aerofilms