Polsko, Česko, Německo, Švédsko, Slovensko / 2017 / 128 min. / režie: Agnieszka Holland

Zvířata a jejich lov jsou v tomto filmu klíčové téma, i když výpověď snímku a ni jeho knižní předlohy u něj nekončí. Spisovatelka Olga Tokarczuková a režisérka Agnieszka Hollandová vytvořily provokativní a záměrně konfrontační obraz současného světa, v němž spolu na mnoha úrovních soupeří dva protikladné přístupy.

Hrdinkou snímku je žena, která si říká jen příjmením – Dušejko. Bydlí téměř na samotě nedaleko malé obce na polsko-českém pomezí, uprostřed úchvatné přírody, kterou miluje. Slabost má zejména pro veškerá zvířata a z lidí pak pro ty, kdo jsou z nějakého důvodu ustrkovaní či bezbranní. Naopak vůči sebejistým lovcům a jiným uzurpátorům chová silnou, stále vzrůstající nenávist. Lovení zvěře považuje za zločin a je schopna jít ohlásit na policii třeba „vraždu mladého kance“. Ovšem i když takové její oznámení nepostrádá věcné jádro (kanec byl uloven mimo sezonu), dočká se Dušejko od policistů jen posměšků. Do rozporu se vášnivá milovnice zvířat dostane i s katolickou církví – místní kněz, sám lovec, jí důrazně vysvětlí, že stavět zvířata na roveň lidem je hřích.

Rozhořčená žena trpí svou bezmocí a nepochopením ze strany většiny spoluobčanů, masakry zvěře ji dovádějí (prakticky doslova) k šílenství. V jistou chvíli jako by se však karta začala obracet: dojde k sérii záhadných vražd, jejichž oběťmi jsou pytláci a lovci. A dokonce to vypadá, jako kdyby si s nimi vyřizovala účty sama „bezbranná“ zvířata. Obcí obchází strach a dosud suverénní moc se začíná otřásat v základech, zatímco Dušejko a její spojenci vycházejí z nové situace posíleni.