Velká Británie / 2016 / 89 min. / režie:William Oldroyd

Mladičká Florence Pugh dokazuje, že o ní ještě uslyšíme. Představuje tu mladou dívku, která je proti své vůli provdána za bohatého statkáře. V domě navíc musí žít i s jeho dost nepříjemným otcem a překvapivě protivnou služebnou. Samé zákazy a žádná zábava se na mladé dívce nekompromisně podepisují, a tak je jen otázkou času, než se zamiluje do drzého čeledína. Jenže zakázaná vášeň rozhodně není tím, co by usedlé osazenstvo domu uvítalo, a tak se rozjíždí poměrně drsný kolotoč událostí, který postupně nabírá na obrátkách. Pugh svou roli zvládá suverénně a její proměna z uťáplé dívenky v nekompromisní paní domu je přitom ukázková a mráz po zádech nažene s nečekanou suverenitou.

Výhrady naopak budete mít k některým dějovým veletočům, které působí až příliš uměle. Lady Macbeth nejistě přešlapuje mezi divadelní adaptací, kde by podobné kousky mohly být tolerovány, a komorním filmovým dramatem, jež by mělo stát na postavách a podobných zmatků se vyvarovat. To je patrné především v první polovině, kde se všechno děje vcelku nahodile a literární základ je až příliš znát. Druhá polovina však už jede hlavně na emoční vlně a jistě dá zabrat i otrlejším divákům…

Strohý vizuál připomínající televizní film i zdánlivě těžké téma způsobí, že tohle nenápadné dílo ve svých kinoplánech nejspíš přeskočíte. Je to ovšem chyba, protože ačkoli se nejedná o velkolepou produkci, která by slibovala rozpracování slavné tragédie přístupným a oku lahodícím způsobem, pro vnímavého diváka Lady Macbeth otevře řadu otázek a některé scény jsou skutečně nekompromisní. A to i díky formální odměřenosti, jež nechává celé vyznění na vás. Tahle hodinka a půl ve vás prostě zanechá  výraznější stopu než většina hollywoodských jednohubek, což je vždycky vítaný výsledek.