Cesta po Taiwanu v létě 2015

Cesta započala letem z Prahy do Taipeije s mezipřistáním v Dubaji. Tři dny strávené v hlavním městě Taipei byly prvním seznámením s kulturou a životem na Taiwanu. Výstup po stovkách schodů na Sloní vrch s výhledem na 101, nejvyšší budovu. Navštívili jsme chrámy, z nichž největší komplex je Chiang Kai-shek Memorial, muzeum a hlavně noční trhy se spoustou jídel a ovoce. Všude vládla pohoda a pořádek.

Následoval přejezd rychlovlakem na druhou stranu ostrova Kaohsuingu, kde byla naše základna pro další výjezdy po ostrově s Tomášem Juřičkou, majitelem CK Hugo Adventures.

O Taiwanu se píše mnohé, ale číst o tom nebo to na vlastní oči vidět a na vlastní kůži zažít je věc zcela jiná. Projeli jsme ostrov doslova křížem-krážem. Malebné pláže jihu vystřídala bujná zeleň východního pobřeží. Cestou na sever jsme zamířili do národního parku Taroko. Jen těžko uvěřitelné mramorové masivy a malebné soutěsky nás provázely až na nejvýše položenou cestu ostrova, na krásných 3275 m.n.m. A pak zas dolů, směrem na západ skrz nekonečné lány čajovníků. Lázně s horkými prameny nás vyhřívaly po náročných dnech plných objevů a zážitků a cesta lodí po nebesky se lesknoucí hladině jezera Slunce a Měsíce byla již jen třešničkou na pomyslném taiwanském dortu.

V Kaosiungu jsme navštívili koncert s orchestrem se stovkou mladých hudebníků,  který na nás zanechal velký zážitek. Některé skladby byly doprovázené tancem studentů střední i vysoké školy.

Škoda, že po naší aklimatizaci jsme se musely s mojí kamarádkou Dášou vrátit zpět do Čech. Velký dík patří Pavlu Jůzovi, který se o nás příkladně staral. Bez něho by jsme se určitě ztratily hned po příjezdu na Taiwan.

Bohuše Hácová se narodila 13. března 1956 v Ústí nad Orlicí.

Otec František Uhlíř, byl hlavně muzikant, ale jeho velkou zálibou byla i fotografie a film. Muzika se přenesla na mužskou populaci rodu. Na dceru zbyl gen pro fotografii a film.

Od základní školy se Bohuše věnuje fotografii, proto taky zvítězil učební obor fotograf v Brně při výběru povolání před gymnáziem.

První úspěch byl v celostátní fotosoutěži učňů v  Mariánských Lázních a to 3. místo za portrétní fotografii.

70 léta minulého století ovládla hlavně černobílá fotografie, i když na škole se již začala věnovat barevné fotografii, okrajově.

Krátce po ukončení studií pracovala v Komunálních službách v Ústí nad Orlicí jako fotografka. Po doplnění zkoušky z drogistického zboží pracovala v prodejně foto kino. Při práci studuje na SOŠ v České Třebové. Pak následuje 33letá pauza ve školství, v kancelářích dvou školních jídelen.

Fotografii se aktivně začala věnovat před dvěma lety při vstupu do Fotoklubu OKO v Ústí nad Orlicí. Postupně vniká do tajů digitální fotografie, velkou oporou a učitelem je pro ni Jiří Kočí, se kterým se účastní různých fotografických soutěží v Uherském Hradišti, Brně, Ostravě, Svitavách, Hradci Králové…

Z Národní soutěže fotografie ve Svitavách si odváží bronzovou medaili. Účastní se výstav fotografií s Fotoklubem OKO a stává se taky občasnou dopisovatelkou Orlického deníku.