Šestá knížka Jaroslava Hubeného s názvem “Duchodění v důchodění” nabízí krátké úvahy, inspirace k zamyšlení a postřehy ze života pamětníka.
Naslouchejme vzpomínkám ženy, která pamatuje atmosféru první republiky, padající bomby na Prahu a společenské změny, kterými prošlo dvacáté století. Ženy, která se ve svém životě pokoušela učit sebe i druhé kultuře pohybu a podělit se tak s druhými o prožitek krásy tance. Tance, který se může být formou pohybu, ale také výrazovým prostředkem a ventilem v těžkém období žití.