Klubový koncert "antižánrové" kapely Traband. 1995-1999. Legendami a humornými průpovídkami opředené lidové vozítko z NDR nebylo tou hlavní inspirací pro název kapely, i když velká podobnost tu je: Také nadělá spoustu kraválu a pěkně vám natřese kosti. Dvoutaktní beat, um-ca, um-ca, polka i pogo. Ale spíše než trabant - prskolet, páchnoucí pivem a humorem 5. cenové kategorie, to byl trabant v původním významu toho slova: průvodce, ozbrojený ochránce, životní strážce. Bodyguard, řeklo by se dnes. Někdo, v jehož přítomnosti se můžete cítit bezpečně a bezstarostně, i když kolem zuří bouře nebo třetí světová. A pak, ta lákavá hra se slovy: tra-band, troj-bend, kapela ze tří muzikantů. Protože na počátku byli tři: Jarda Svoboda - autor písní, kytara, foukací harmonika, mandolína, zpěv. Michal Kliner - baskytara. Václav Pohl - bicí. O něco později do kapely přibyl banjista Evžen Kredenc, čtvrté kolo u vozu. Hraj jak umíš, ostatní přijde samo, říkali si muzikanti. Hudební styl? Nekomplikované rockové písničky bez sebestředných kytarových sól, s texty, které vyprávějí příběhy. "Odvrácená strana country", "country-punk", "dvoutaktní rock" - takové přívlastky si jejich hudba vysloužila. První album, nazvané "O čem mluví muži?"(1997), obsahuje i některé písně z repertoáru Jardovy předešlé kapely Otcovy děti. O žánrové nezařaditelnosti Trabandu svědčí i to, že první vystoupení si kapela odbyla na folk a country festivalu Porta, ale o pár týdnů později už předskakovala punkové Znouzectnosti. V jistém stylově vyhraněném rádiu se Traband dostal na index zakázaných kapel, protože "tohle přece není country", naopak rocková rádia zase Traband odmítala se slovy "country nehrajeme". A to vám poudám, nebylo jednoduché přesvědčit, že nejde o hudební styl, ale o písničku. A když je písnička dobrá, zaujme stejně dobře v opeře s filharmonií, na stadiónu s rockovou kapelou, nebo jen u táboráku s kytarou.