Josef Tejkl napsal tuto inscenaci na základě vlastní životní zkušenosti. Jak sám řekl, vytryskla z duše táty, zmučeného ztrátou milovaného syna. Pepa Tejkl vynikal skvělými pábitelskými texty a svědčí o tom i to, že text Elegie byl nominován na cenu Alfréda Radoka. Hlavní postava Josef si je vědom své odpovědnosti za smrt syna, ale odmítá absurdní soudní obvinění. V zoufalém psychickém stavu a na pokraji sebevraždy se seznamuje s Marií, jejíž chápavé porozumění pro Josefovu bolest, mu pomůže překonat složité životní období. Nalézá znovu ztracenou víru v Boha a děkuje mu, že prozřel dříve, než stačil promarnit svou pozemskou pouť. Autor oslovil jeden z nejlepších amatérských souborů Rádobydivadlo Klapý, který se zaměřuje na citlivá témata a jde vlastní cestou. Již po sedmnácté vystoupili umělci Rádobydivadla na Jiráskově Hronově a to se ještě žádnému souboru nepovedlo.