Partička ochotníků zvoucí se DOVEDA navázala na tradici venkovského divedla ve Sloupnici v roce 1992. Tehdy ovšem ještě jako naprosto bezejmenný divadelní soubor Sboru dobrovolných hasičů Horní Sloupnice, pod vedením místní češtinářky a režisérky Evy Sychrové. Začínali jsme – jak jinak – pohádkami (O brejlaté princezně, Ženich pro čertici), poté následovaly komedie Sňatková podvodnice, Poprask na laguně, Dívčí válka a po krátké pauze Strakonický dudák. Novou etapu v existenci souboru, nyní už pod zmíněným názvem DOVEDA, předznamenala spolupráce s režisérkou Markétou Světlíkovou. S ní jsme si dali na «oťukání» opět pohádku – Král k sežrání, potom následoval autorský písničkál Smrtí to nekončí s kapelou Ponny Expres a groteska E.A.Longena Soudce jako břitva přizdobená staropražskými písničkami. Na závěr bych se ještě rád vrátil k názvu souboru. Slůvko doveda má ve sloupenském slangu několik významů. Především je to člověk, který se vyznačuje neobyčejnou šikovností, chytrostí apod., ve smyslu «Týýý dovedo, tobě to jde…», dále je to přezdívka otce jednoho z členů souboru, který toto rčení v hojné míře používá. A poslední význam stvořil soubor sám – DObrovolný VEsnický Divadelní Ansámbl. Muzikál Alelujá, dobří lidé (Pietro Garinei, Sandro Giovannini) měl premiéru v Itálii v roce 1970. Autory hudební stránky díla jsou Renato Rascel a Domenico Modugno. Příběh dvou lumpů, vydělávajících na lidské hlouposti a důvěřivosti, je zasazen do roku 1 000. Mohl by se však klidně odehrát stejně v roce 2 000, a bojím se, že nejinak i v roce 3 000… Ale teď z druhého konce. Když na nás Markéta před rokem a půl vybalila tenhle text a přečetli jsme ho, zůstali jsme na ni nevěřícně zírat. Skutečný muzikál pro velký orchestr a početné obsazení… ve dvanácti lidech? Příběh nás ale okamžitě zaujal. Chce to jenom šikovného klavíristu a pár lidí do davových scén – tvrdila. Sehnali jsme Ivetu, posadili ji za piáno a zírali podruhé – tohle máme zazpívat? Slyšeli jsme to poprvé, nahrávka neexistovala. Pak jsme se s tím strašně dlouho prali – nekonečné zkoušky, úpravy textu, nácvik sólového zpěvu, nácvik sborového zpěvu, přeobsazování rolí, technické problémy, shánění dalších lidí. Žádné jiné divadlo nám nedalo tolik pod nohy jako tohle! O to větší byl pocit vítězství, když to poprvé jelo v kuse. Stálo to za to…