Vernisáž v 18 hod. Výstava potrvá do 30. září. Hudební doprovod skupina Těžká doba. HYNEK ŠNAJDAR – biografie Narozen 18. listopadu 1960 v 7.15 hodin ráno v Rychnově nad Kněžnou. Po škole v době socialismu vystřídal řadu rozmanitých zaměstnání, aby po roce 1989 zakotvil jako redaktor a později šéfredaktor v redakci týdeníku Region Valašsko ve Vsetíně. V roce 1996 se odstěhoval z Valašského Meziříčí do východních Čech. Stál u zrodu deníku Noviny Náchodska v Náchodě, kam nastoupil jako redaktor. V nynějším Náchodském deníku působil jako šéfredaktor do 30. června 2009. Od 1. července 2009 je šéfredaktorem regionálního portálu Trutnovinky.cz v Trutnově. Před revolucí s několika přáteli vydával samizdatový časopis Satyr a v té době také „zahořel“ pro surrealismus. Podílel se na vydávání sborníků Les randez vous des ami a Klíč k realitě. Mnoho let se jako autodidakt věnuje koláži. Šnajdar v současné době žije v České Skalici. Hynek Šnajdar se věnuje již delší čas koláži, výtvarné technice, s níž pracovali kubisté, futuristé, konstruktivisté, dadaisté… a zejména pak surrealisté. Jejichž zásluhou se koláž dočkala velkolepého rozkvětu. Šnajdar se ostatně surrealismem, tvorbou surrealistů, již řadu let intenzívně zabývá a hlásí se k ní. Zastává přitom postoj formulovaný básníkem a teoretikem Milanem Nápravníkem, že surrealismus je nezávislý na literárních a výtvarných směrech či estetických názorech. „V nejobecnějším smyslu lze říci, že je ideovým procesem. Hledá v neustálém pohybu a styku idejí nové a účinné cesty z kasemat tradicionalistických schémat a kanonizovaných norem. To je cesta, jež nikdy nekončí a kdo po ní kráčí, nesmí nikdy zemdlít,“ upozorňuje Nápravník. Surrealismus tedy není k umění připoután na život a na smrt. „To platí i o mé tvorbě. Jestliže surrealismus není umění, tak mé koláže jdou mimo něj a zároveň paralelně s ním. Jejich napájecím zdrojem jsou totiž sny, analogie a imaginativní výlety do každodenní reality. Jinými slovy, ty komponenty, jimiž surrealismus věnoval a pravděpodobně stále věnuje značnou pozornost,“ vysvětluje autor koláží Hynek Šnajdar. Podle otce surrealismu André Bretona to, co chtěli surrealisté, není ani tak vytvářet krásu, jako se svobodně vyjadřovat. „V tomto smyslu lze tvrdit, že jejich potřeba poznávat a uvádět ve známost vždycky měla vrch nad potřebou líbit se a být obdivován. Ostatně se domnívají, že to je jediná možnost, jak potkat nikoliv mrtvou, ale žijící krásu,“ říká Breton. Dodejme, že pro surrealismus, potažmo surrealistickou koláž, je typické, jak tvrdí Max Ernst: „Nahodilé setkání dvou vzdálených realit v nepříslušné rovině.“ Tedy překonávání rozlišení mezi vnitřním a vnějším světem, mezi snem a skutečností, a snaha dopátrat se příčin, hlubšího smyslu dějů, hloubavost, přemítavost. Šnajdar vytváří koláže klasické, tak zvané ilustrační. To je koláže sestavované z částí knižních ilustrací a reprodukcí - černobílých i barevných - z nejrůznějších tiskovin, a to často na pozadí - v případě cyklů obvykle stejných - reprodukcí výtvarných děl, pohlednic či fotografických snímků. Setkáme se v nich s řadou symbolů, výrazně jsou v nich zastoupeny humor a erotika.