ČR, 1949, 108 minut Režie: Alfréd Radok Scénář: Alfréd Radok, Mojmír Drvota, Erik Kolár, kamera: Josef Střecha hudba: Jiří Sternwald Hrají: Blanka Waleská (dr. Hanna Kaufmannová), Otomar Krejča (dr. Bureš), Viktor Očásek (ing. Kaufmann), Zdeňka Baldová (Kaufmannová), Eduard Kohout (prof. Reiter), J. O. Martin (Karel Bureš), Josef Chvalina (Pepa), Anna Vaňková (Margit), Jiří Plachý (Abrahamovič), Saša Rašilov (Mošeles), Jiří Spirit (Honzík), Rudolf Deyl (Noha), Zdeněk Hodr (Klein) Daleká cesta (1949), prvotina Alfréda Radoka, se nutkavou expresí svých obrazů z terezínského ghetta a iritujícím skloubením hraného a dokumentárního filmu stala pro komunistický režim natolik neúnosnou, že byla nejprve nakrátko odsunuta do venkovských kin a posléze zcela vyřazena z distribuce. Měl na tom mj. svůj podíl i Radokův kolega Otakar Vávra (1911), jemuž se Radokův styl zdál prý příliš křečovitý. Jak se Vávra přiznal ve svých vzpomínkách Podivný život režiséra (1996), když se ho přední stranický ideolog, ministr informací Václav Kopecký (1897 - 1961), na film dotázal, svůj názor nesmlčel a "Kopecký zakázal další promítání Daleké cesty v kinech"… Filmový debut významného českého divadelníka Alfréda Radoka patří mezi krutě ukřivděná mistrovská díla, jejichž ryzí hodnoty svět nesměl nikdy poznat. Výjimečný snímek, který expresivními výrazovými prostředky předběhl o hodně svou dobu, byl v roce 1949 označen za "formalistický" a nakonec skončil v trezoru. Radok i jeho jedinečné dílo se tak ocitli (stejně jako mnozí další) v cenzurní nemilosti socialistických ideologů… Dramatické osudy židovské rodiny Kaufmannových, jejichž dcera Hana nakonec jako jediná vyvázne z likvidační nacistické mašinérie, mají metaforický ráz díky pozoruhodně použitému, stylizovanému dokumentárnímu materiálu. V horečnatě naléhavých obrazech, podnícených vlastními vzpomínkami na pobyt v koncentráku, splétá Radok dokumentární záběry nacistických propagačních snímků s "vymyšleným" individuálním příběhem svých hrdinů a s rekonstrukcí autentických historických událostí. Radoka na terezínském pekle zajímá jeho šílená dimenze, to rozpětí mezi skutečností a černým snem, úzkostnou noční můrou.