Originální název: Lakposhtha hâm parvaz mikonand Írán / Irák / 2004 / 95 minut Scénář a režie: Bahman Ghobadi, kamera: Shahriar Assadi, hudba: Hossein Alizadeh, hrají: Soran Ebrahim, Avaz Latif, Saddam Hossein Feysal Shrnutí situace v kurdské vsi by mohlo znít "zatraceni všemi". O to silnější a depresivnější výpověď nabízí film. Íránské nové vlně byl už několikrát prorokován konec, ale oblast, ve které tito filmaři žijí, dává jejich kinematograficky vzdělanému přístupu příležitost reflektovat zásadní civilizační témata. Režisér Želv - Bahman Ghobadi (první Kurd mezi íránskými režiséry) - přidává další z řady svědectví o tom, jak se v Ose zla žije normálním lidem. Do polarizované diskuse o oprávněnosti Bushova a Blairova válečného tažení vnesl kurdský filmař pohled z nitra pronásledovaného etnika, které si přálo tyranův pád: hrdinou příběhu je hoch, jenž se těší na příchod americké armády. Třináctiletý Soran zvaný Satelit (Soran Ebrahim) je neformálním vůdcem jakési dětské „republiky“; žijí v ní i dospělí, ale nemají skoro na nic vliv. Satelitova autorita vyplývá z faktu, že je široko daleko jediným intelektuálem neboli, jak by pravil sociolog, symbolickým analytikem: umí nejen velet, obchodovat a organizovat obživu (sběr min), ale snaží se i přijímat, třídit a poskytovat informace a ovládat příslušné technologie. S bezrukým uprchlíkem Hengovem (Hiresh Feysal Rahman), jenž dokáže předvídat budoucnost, nejprve soupeří, ale protože se mu líbí jeho sestra, začne usilovat o vzájemné spojenectví. Ocenění: MFF Berlín – zvláštní uznání, MFF Mexico City – cena diváků a cena za nejlepší film, MFF Rotterdam – cena diváků, MFF San Sebastian – nejlepší film, MFF Tbilisi – nejlepší film, MFF Tromsø – nejlepší film